Leroy Drumm, Pete Goble / Petr Vacek:

DÁLKY (This Land Must Die)

1.	Já zapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních, pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých, v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďák, já řidiči se omlouval, že nevypadám jako ranní pták

2.	Mou náladou, tak ranní, jak snad nikdy ještě před tím, padal sníh, a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých, jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává

Rf.	Hrou náhod, jak to bývá, hledám stále hvězdy nad sebou, co v kapsách tulák mívá, promění za lásku ztracenou, snad každou dobou denní tak napořád teď připadám si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává

3.	Ten vůz měl barvu havraní a proto snad já větřil neštěstí a šofér, jak noc nemluvný, měl v temných očích tíhu starostí, ta cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým, já chystal se být rozumný a s díky říct - tak tady vystoupím

4.	Tak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí, stále skrytých v nás, jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává

Rf.	Hrou náhod, jak to bývá, hledám stále hvězdy nad sebou, co v kapsách tulák mívá, promění za lásku ztracenou, snad každou dobou denní tak napořád teď připadám si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává Jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává