Cooper / Petr Žižka

MŮJ PÁN JE BLÍŽ (It's Just Like Heaven)

1.	Už slunce skrývá se v horách a já bloudím teď tmou, má duše zpívá si píseň, jíž mě za bránu zvou andělé chórem svým čistým, radí řekou mi plout a já už cítím, že můj Pán je blíž

Rf.

Teď hříchy mé (své hříchy) jsou vzdálené (já ztrácím své hříchy), můj starý dům (můj starý dům ) patří jen snům (patří jen snům) a v dáli svítí bílý chrám (svítí bílý chrám, tu záři znám), má duše stoupá z plání výš (stoupá z plání výš, stoupá výš) a cesta má (a cesta má) se přímou zdá (přímou zdá, vím), nesmím však zůstat chvíli stát (zůstat chvíli stát, dál stát) jen vím, že plout smím dál (plout smím dál) cestou, kterou jsem si přál, vždyť já už cítím, že můj Pán je blíž (cítím, že můj Pán je blíž)

2.	Přede mnou vzpíná se k břehům řeky vzpomínek proud, po ní teď musím na prámu křehkém bez bázně plout, však vím, že zbavím se rázem v ní já těžkých svých pout a náhle cítím, že můj Pán je blíž

Rf.