Em. Prkno (Sally)

ASCALONA

1.	Táborák zvolna zhasíná osada už jde spát kytara tiše usíná do duše padá chlad stařičký šerif už líně ruku po láhvi vztáh pistoli chová na klíně, brouká si v temnotách

Rf.	Když jsem byl mlád bývala Ascalona nejhezčí osadou kterou jsem znal jak častokrát hýřila Ascalona divokou náladou když bůh nám přál však slávě pistolí už zvolna odzvání a lesem nehučí to vlčí volání já půjdu spát, však vlajka Ascalony musí nad mým hrobem navěky vlát

2.	Vyschly už láhve na stole pohasl ohňů žár šerif své těžké pistole pověsil na stožár do ohně smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí

Rf.