Traditional / Petr Vacek, Petr Žižka:

DVA CHLAPCI (Two Little Boys)

1.	Snem chlapců dvou tak, jak léta jdou, je mít koní pár skutečných, v boj hnát se dál by každý si přál, na svých koních jen dřevěných; pak mladšího z nich na chvíli přešel smích, když kůň dřevěný zlomen byl: Hej, brácho, stůj, vždyť má koník můj pro nás oba v zásobě sil

Rf.	Jak mám klidný být, když ty pláčeš, vždyť můj kůň je právě tak tvůj, tak můžeš vstát, v let se mnou se dát a smíme tak cíl zvolit svůj; až nás hlasem svým trubka svolá, tvůj kůň zařehtá, jak sis přál pak vrátíš se zpátky k těm dobám, kdy s mým koněm dětským sis hrál

2.	Den za dnem šel, až výstřely z děl skončen byl mír pokojný, pluk bratří dvou pod zástavou svou boj podstoupil nerovný; tu starší z těch dvou s myslí zlomenou pod modrým kabátem krvácí, vtom výkřik tu zní, jak za dávných dní kůň s jezdcem zpět otáčí

Rf.	Jak mám klidný být, když ty zmíráš, vždyť můj kůň je právě tak tvůj, tak můžeš vstát, v let se mnou se dát, a smíme tak cíl zvolit svůj; proč má tvář je náhle tak bledá, když tvůj úsměv mou duši hřál, je tím, že ve vzpomínkách hledám, jak já s koněm tvým jsem si hrál